Antispam.er.cz

XI.díl

24. prosince 2008 v 8:00 | ©Linda |  B změna
Byl tak milý, né jak Šimon. S Jirkou se dalo tak krásně povídat. A Najednou jsem zjistila, že ho vlastně celou dobu nejspíš miluju. Musím s tím něco dělat. Rozhodla jsem se v tomto dni dát všechno do pořádku. Jsou přece Vánoce! Sundala jsem si kontaktní čočky a nasadila moje staré kulaté brýle. Vlasy jsem umyla, nechala je splihnout a potom stáhla do nevkusného culíku jako tomu dřív. Sundala elegantní botičky a sukni a nasadila si své kalhoty a pletený svetr. Vyrazila do centra města pro Vánoční dárky. Skoro všechny obchody měli zavřeno. Je hloupý nápad jít nakupovat dárky na Štědrý den, takže jsem mohla být ráda, že jsem našla jeden dárkový obchod otevřený. Míše jsem koupila hrníček s nápisem "nejlepší kamarádka".Určitě se jí bude hodit, protože vím jak miluje čaj. Pro Rebeku jsem sehnala vůni z úplně nové zimní kolekce. Pro Šimona jsem koupila malého keramického andlíka jako poděkování za krásné chvíle a Jirkovi koupila obrovitánské rudé srdce jako polštář-dárek lásky. S dvěmi tačkami plnými dárků jsem zašla nejdříve k Rebece. Z nové vůně byla nadšená. Poděkovala jsem ji za krásné kamarádství a rozloučila se s ní, že teď budu spíše s Míšou. Se slzami v očích jsme se objali a ona mi řekla, že to chápe. Že kamarádství jen ve škole také není zas tak špatné. Potom následoval Šimon. Strašně se divil, že jsem si na něj vzpomněla a hodně děkoval. Cjtěl mi dát pusu. Já jsem uhnula a řekla, že už musím jít. Teď honem k Míše. Zazvonila jsem. Míša stála ve dveřích a nevěřícně koukala. Do ruky jsem jí vrazila hrníček a k tomu dala sadu nových aromatických čajů, které jsem ještě dokoupila. Dala jsem jí to a otočila se k odchodu.
"Mirko počkej"
"Ano?"
"Já...promiň"
"Já se omlouvám, já už nevěděla jak to napravit, smířila jsem se s tím, že teď budu sama. S rebekou jsem ukončila kamarádství a budeme spolu jen ve škole. Změnila svůj vzhled a teď budu sama"
"Nebudeš"
"Nojo tak si pořídím nějakou imaginární kamarádku"
"Ne tak to nemyslím. Já ti klidně budu dělat venku společnost"
"Vážně?"
"Si piš!"
Štěstím jsem jí skočila kolem krku. Oboum nám tekly slzy. Já se dnes snad ubrečím. Teď už mi zbýval jen Jirka. Když mě uviděl hodně se divil. Vytáhla jsem to velké rudé srdce a řekla mu, aby se mu teď lépe spalo. Oba jsem se začli smát.
"Jirko já tě miluju"
"Cože?"
"Promiň chtěla jsem aby jsi to věděl, ahoj"
"Ne,Ne počkej...já tě taky miluju"
"?"
"Už dlouho...vážně..."
Nenechala jsem mu nic doříct a vlepila mu malou pusu. V tom mi Šimon říká, abych se otočila. Za mnou stála Míša, Rebeka i Šimon. Začali tleskat a každý v ruce držel jedno porcelánové srdíčko. Všichni tři mi je dali a já je naráz objala. Všimla jsem si, že Jirka zmizel. Za chvíli přišel s o něco větším srdcem, na kterém bylo napsano " Miluji Tě, Mirko"
"Jaktože pro mě něco máte?"
"My jsme vždycky v akci!"
Všichni jsme se rozchechtali. Já byla tak šťastná, že mám zpět své kamarády a jejich lásku. A nejvíc jsem byla šťastná za Jirku. Začali jsme se líbat. Ať si každý říká co chce, ale já jsem teď ta nejšťastnější osoba na celým světě. Krásný Vánoce!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama